Práce Hany Svobodové neotevírá jen obecné otázky tělesnosti. Autorka z různých úhlů pohledu uvažuje o ne/přítomnosti těla, možnostech jeho otisků do reality a o asociacích, které je mohou provázet, ale zároveň se ve druhém plánu nevysloveně zabývá také stavy ohrožení, zranitelností, bolestí a v konečném důsledku i smrtí.

Její postupy vycházejí ze zažitých tvůrčích procesů, na něž navazuje intuitivnost, takže na jejích zavinovacích objektech lze nalézt stejně tak místa nastříkaná chromem evokujícím datové technologie nebo graffiti jako texturu připomínající cukrářské „pusinky“. Pocit trýznivé citlivosti, krve a masa, vnášejí zabodnuté peány – chirurgické cévní svorky. Peří vše posouvá do hybridní polohy, někam na neidentifikovatelné pomezí člověka a zvířete.